Za pět minut dvanáct
Páteční ráno probíhalo jako každé jiné. Vypustím pejsky na zahradu, aby se vyvenčili, mezitím nachystám krmení, nakrmím, a pak si jdeme ještě všichni trochu zdřímnout. Zdřímnutí se nekonalo. Anička se pořád vylizovala. Protože má asi tři týdny po hárání, zbystřila jsem pozornost. Začalo pátrání po místech, kde v noci spala. Na dece i na papírovém ubrousku jsem nacházela skvrny po nahnědlé tekutině. Nebylo co řešit. Zavolala jsem našemu panu doktorovi, a v 11 hodin byl připraven jí operovat. Stále jsem si nebyla jistá, zda se jedná o zánět dělohy,protože neměla žádné jiné příznaky, ale říkala jsem si, že když nic, tak bude alespoň vykastrovaná. Operace trvala dvě hodiny a já trnula hrůzou, jak to dopadne. Pro jistotu jsem si vzala tabletku Neurolu, abych náhodou nezkolabovala dřív než Anička. Po dvou hodinách na nás čekala Anička již probuzená. Pan doktor mi ukázal dělohu, která byla přeplněná hnědou vodou, a jen zázrakem ještě nepraskla. Také měla odstraněný epulis, který jí rostl v tlamičce. Panu doktorovi moc děkujeme, za okamžitý zákrok a Aniččinu záchranu. Poučení: Každou fenku, na které nehodlám chovat vykastruji. Jak to prožíváme můžete vidět ve fotogalerii