Na chvíli jsem se odmlčela
Poslední půlrok nebyl pro nás zrovna šťastný. Začalo to v květnu, těsně před výstavou kníračů ve Šlapanicích, kde jsem měla vystavovat Trendu. Den před výstavou dostala Trenda silný katar, který jsme sice během dvou dnů zvládly, ale bylo po výstavě.
Neuplynul ani měsíc, a začala mít trávící problémy Anička. Nejprve to vypadalo, že to zvládneme doma samy. Během noci začala Anička zvracet krev, a průjem byl také krvavý. Ještě v noci jsme zajely k vetovi u nás v Náměšti. Dostala injekci a prášky, které nebylo možno aplikovat, a Aniččin stav se stále zhoršoval. Ráno jsme jely do Brna, Aničce byla aplikovaná kanyla, a já si domů vezla infuze. Doma jsem s hrůzou zjistila, že kanyla je ucpaná a nejde vyčistit. Venku bylo příšerné horko, a my jsme hledaly v našem okolí veta, který by kanylu vyměnil. Náš pan veterinář byl na školení a ostatní neměli malou kanylu. Anička už byla velice špatná, tak jsme to otočily na Brno.
Aničku jsem musela hospitalizovat na klinice Jaggy, ve kterou mám nesmírnou důvěru. Za pět dní hospitalizace jsem zaplatila tolik, že bych si mohla pořídit štěně tibetské dogy, po které už delší dobu toužím.
Anička se zotavovala velice pomalu. Na lécích a na dietě jsme byly ještě měsíc , Anička měla stále černou stolici, což ukazovalo na to, že krvácí do trávícího traktu. Na další endoskopické vyšetření jsem už ani neměla finance, věřila jsem, že to Anička zvládne. A případné nádorové onemocnění bych stejně operativně neřešila.
Anička je už v naprostém pořádku. Stále zůstává záhadou, co se mohlo stát. Dietní chyba to rozhodně nebyla, Anička se pohybovala jen na naší zahradě, kterou jsme v té době neustále sekali a vyhrabávali. Jsem přesvědčená o tom, že nám v noci někdo přes plot házel nějaké svinstvo. Někdo nás nemá rád.
Velká bojovnice Anička